…ještě stále máme květen – měsíc lásky a vztahů, a tak je tu článek na partnerské téma: Úcta k ženám, úcta v partnerství

Autorem je známý lékař MUDr. Jan Vojáček, specializujíci se na funkční medicínu.

V tomto krásném tématu je dobré začít se samotným slovem ÚCTA. Slova pouze naznačují, ukazují nějakým směrem, skrývají, či odhalují nějaký význam. Na pozadí statických pojmů je však vždy dynamický proces, přístup či vlastnost. Vše je v dynamice. I kámen, stůl nebo strom. Řeknete strom a ukážete na něj, jako by to slovo namalovalo obraz. V tu chvíli, kdy ukážete na strom, daný strom ale už není tím, kterým byl před okamžikem, protože se už stihl proměnit. Kam tedy ukazuje slovo ÚCTA? Co v sobě skrývá za vlastnost a za dynamický děj, tak mocně potřebný pro kvalitní vztah mezi mužem a ženou?

Úcta je postoj a přístup, kdy je respektována kvalita druhého člověka. Může se jevit, že to by mělo být zcela automatické, ale přesto tento respekt dnes chybí v obrovském měřítku. Zdravá míra dobrovolného sebeomezení, stále však s respektem ke svým potřebám a zdvořilé podporující jednání s dávkou ohleduplnosti, je právě ona esence úcty. Proč to je dnes ve vztazích utopie? Proč když to takto zmíním, většina žen i mužů zamáčkne pomyslnou slzu lítosti z reality, která je úctě mezi partnery na hony vzdálena?
Je to proto, že žijeme v době soutěživého sebeprosazování, a právě to je kámen úrazu. Vztahy dnes nejsou tvořeny pro spolupráci odlišných kvalit, ale pro soutěžení mezi nimi. Tragickým důsledkem je dnes tak obrovské množství vztahových a také zdravotních potíží, které se vztahy a vlivem emocí souvisejí velice úzce.
V souvislosti se zdravím často používám symboliku stromu. Koruna jsou projevy zdraví či nemoci a mým zájmem je zkoumání kmenu a kořenů, půdy i vzduchu, abych mohl pomoci lidem ozdravit korunu. Co je tedy půdou a kořeny absence úcty ve vztazích? K pochopení kontextu vztahové dynamiky v 21. století je potřeba podívat se do historie. Všichni jsme totiž produkty minulosti, tj. svých rodů, rodových schémat a vzorců, ale také mezigeneračních traumat i schémat společenských norem.

Jak vyléčit trauma
Není pouze mým názorem, že existuje hluboké trauma žen vůči mužům. Není se co divit, právě pokud pohlédneme do historie. Pošlapávání ženských práv a ženské energie se linulo světem a je patrno i dnes, někde jen více a jinde je viditelné méně. Jaká je však reakce na tlak, či útlak? Stáhnutí se do sebe, anebo boj. Rozhodně ne respekt a úcta. A tak jsme se dostali do 21. století, kdy se otevřelo pole pro kultivovaný boj žen za svá práva. Jenomže stále je to boj, a ten je doménou mužů a mužské energie – anebo této polarity v nás. Ženy tak nevědomě opouštějí svoji ženskou energii, upozaďují ji a táhnou do boje, který je postupně vyčerpává, až vyvolá nějakou formu vyhoření či nemoci.
Jaké jsou reakce mužů? Jakási forma obrany a snaha o udržení své mužské energie a pozic. Často se to děje cestou agrese, manipulace či ponižování žen. To je z mého pohledu status quo, i když rozhodně ne u všech. Samozřejmě to není dogma, ale určité prvky tohoto stavu jsem měl možnost pozorovat na tisících příběhů v mé ordinaci, tj. na místě, kde řešíme zdravotní důsledky, mimo jiné i výše uvedeného boje.
Muži nutně potřebují úctu žen, aby mohli být skutečnými muži. Jenomže v srdcích žen je zranění, které jim brání mít muže v úctě. Racionálně vzato to nastalo zcela oprávněně, ale ocitli jsme se tím v začarovaném kruhu. Muži svým přístupem k ženám v historii způsobili potlačení ženské energie, kterou však nezbytně potřebují k tomu, aby mohli být opravdovými muži. A ženy, které tak dlouho nemohly být nespoutanými ženami, dnes nevědomě opouštějí svoji přirozenou esenci, aby nám to vrátily. Jak z toho ven?
Každý z nás může změnit jenom sebe. Proto také platí, že každé zranění se může zahojit, když člověk opustí určité schéma a změní svůj postoj. My muži musíme uznat svůj podíl na vzniklé situaci, a nikoliv se silou, či jinou formou agrese bránit. Musíme se stát rytíři, kteří dospějí, převezmou odpovědnost a opět budou chránit svoje ženy a budou pro ně oporou.
Být opravdovým mužem znamená ctít ženy hlavně pro jejich mateřskou a pečovatelskou roli, pro jejich jemnost, smysl pro krásu a cit. Říká se, že královna svoji roli v divadle nehraje, protože královna je patrná z přístupu, jaký k ní mají druzí. Přesně v tomto duchu to muži musejí začít dělat a tímto postojem prosit o odpuštění, aby ženy mohly opustit svůj bojový, soupeřící mód a daly nám svoji úctu. Tím nám totiž velmi pomohou ozdravit naše mužství.
Mnoho lidí nad tím možná mávne rukou a bude to považovat za blud, protože zranění jsou hluboká a vytvořili jsme si důmyslný systém obran. Někteří muži se tomu dokonce vysmívají a dál ve své nedozrálosti páchají škody na sobě, svých ženách i rodinách. Já si však stojím za svým.
I nyní může spousta žen a mužů opět zamáčknout slzu, protože to přesně tak cítí, jenže jejich protějšek je stále zaseklý ve svém daném schématu. Nyní je však doba velkých změn a vývoje, a i když to často bolí, měli bychom se vědomě rozhodnout pro změnu. Znamená to opustit roli oběti, od srdce odpustit, začít si vážit sebe sama a se stejným respektem začít uznávat kvalitu druhého. To je skutečná úcta, která je i jednou z cest ke zdraví.