Bylinky časného léta

Začátek léta je krásný čas, lákající k procházkám a pobytům venku. Pokud o tomto víkendu vyrazíte do přírody, potěšte se květinami a bylinkami, které jsou právě s tímto časem spojeny – jsou ovšem nejen půvabné, ale také užitečné. Článek připravila naše autorka Markéta Růžena Vopičková.

Ve dnech zalitých sluncem kolem letního slunovratu bývají louky pokryty záplavou květů. Je to sluníčko stojící vysoko na obloze, které jim dává léčivou, až magickou sílu. Při procházce kvetoucí loukou si možná ani neuvědomíme, že ty důvěrně známé bylinky kolem mohou přinášet zdraví.

Kopretina řimbaba
Někdy se řimbabě říká také kopretina obecná, správné botanické jméno je řimbaba obecná, ale většinou je známá jako kopretina řimbaba. V každém případě se jedná o vytrvalou rostlinu s lodyhou vysokou 30 až 60 cm. Lodyžní listy jsou střídavé, řapíkaté, měkké, světle zelené nebo žlutozelené a v obryse vejčité, čepele, 5 až 7 cm dlouhé a 4 až 5 cm široké vroubkovaně pilovité. Květní úbory o průměru 1,5 až 2,5 cm vyrůstají v počtu 15 až 20 v chocholičnaté latě. Rozemnuté listy i lodyha silně voní po heřmánku.
Řimbaba je léčivka, která tak trochu upadla v zapomnění. Bylinka patrně pochází z hor Kavkazu odkud se rozšířila po celém světe. V našich krajích bývala často pěstována v zahradách, dnes převládají zplaněné populace ve volné přírodě v blízkosti lidských sídel, najdeme ji okolo zdí, v parcích, na návsích. Řimbabě obecné se nejlépe daří na teplých a osluněných stanovištích, na půdách dostatečně propustných a bohatých na živiny, hlavně dusík. V nabídkách zahradnictví jsou okrasné kultivary vhodné pro pěstování na zahradách.
První květy kopretiny řimbaby se objevují v červnu a květe až do začátku srpna. Pro léčebné účely se sbírá kvetoucí nať na počátku rozkvětu. Nať se suší. Řimbaba se užívá ve formě čaje, nebo v podobě tinktury. Na migrénu se doporučuje užívat čerstvé lístky.
Řimbaba obecná je přírodní analgetikum. Dříve se používala k urychlení porodu a jako přírodní repelent. Dnes se doporučuje užívání při bolestech hlavy a migrénách, tlumí svědění po bodnutí hmyzem, vhodná je k ošetření aknózní pleti, dále vypíná pokožku a oblíbená je i pro své repelentní účinky.  Jako prevence migrény se doporučuje sníst denně jeden čerstvý list řimbaby, při léčbě pak tři listy, ne víc. Rostlina je mírně jedovatá a může způsobit vřídky v ústech. Lépe je listy „schovat“ do objemnějšího jídla nebo nápoje. Řimbabu neužívejte v těhotenství, není vhodná pro kojící matky a děti.

Mateřídouška obecná
Mateřídoušku a její vůni zná každý. Mateřídouška je nízký vytrvalý polokeřík s dřevnatějícími stonky s množstvím drobných, vejčitých, tmavě zelených lístků uskupených v přeslenech. Mateřídouška kvete od května do září jemnými růžovými a nachovými kvítky. Má ráda slunné prostředí, na půdu je nenáročná, lépe se jí daří v propustnějších půdách, na zálivku je nenáročná. Najdete ji na loukách, u cesty i na skalách, lze ji pěstovat i v truhlíku či na zahradě.
Mateřídouška je považována za bylinku s téměř magickou silou na psychiku, zklidňuje, ulevuje od napětí, potlačuje nespavost. Dříve maminky dávaly silný mateřídouškový nálev dětem do vany, aby nezlobily, dobře usnuly a dlouho spaly. Z dalších účinků musíme vyzvednut vliv pozitivní vliv na dýchací cesty, mateřídouška má moc účinné tlumit dráždivý suchý kašel i rýmu. Odvar z mateřídoušky hojí rány při vnějším užití. Ovlivňuje trávení, pomáhá při nadýmání a střevních kolikách, proto čaj z mateřídoušky je vhodný pro kojící maminky, které trápí větry jejich miminek. Mateřídouška má silné močopudné a detoxikační účinky a působí preventivně proti tvorbě ledvinových kamenů. Dokonce mírní menstruační bolesti, při nich se doporučuje vypít dva šálky čaje z mateřídoušky denně a zevně při křečích přikládat na podbřišek napařený polštářek naplněný sušenou mateřídouškou.
Mateřídoušku sbírejte v květu během června až srpna nejlépe za teplého slunného dne, ideálně po poledni. Sbírá se kvetoucí nať bez dřevnatých stonků.
Nejběžnější užití je ve formě čaje, kdy se mateřídouška přidává do směsí s meduňkou, třezalkou a dalšími bylinkami. Na oplachy a obklady se používá obvykle odvar. Z mateřídoušky je také možné vyrobit sirup nebo šťávu. Co využít její aromatické vlastnosti a dát ji po směsi koření pod maso, její nezaměnitelně jemnou vůni je možné využít všude tam kde tymián.

Nahřívací mateřídouškový polštářek
Na nahřívací polštářek budete potřebovat asi 300 g sušené mateřídoušky, květu i natě, bavlněnou látku asi 35 x 70 cm, cca 0,5-1 litru výplně, na výplň lze použít rýži, lněné semínko, pohanku, proso, pšenici, třešňové nebo švestkové pecky či jiný osvědčený materiál. Z látky ušijte polštářek, naplňte bylinkami a výplní a pevně zašijte. Můžete ho nahřívat jak mikrovlnce asi na 1,5 min (záleží na velikosti a hmotnosti obsahu), v troubě i na pařáku.

Řebříček obecný
Bílou barvu do kytice vnášel ř Řebříček obecný je jednou z nejrozšířenějších rostlin kolem nás. Je vytrvalá bylina, 20 cm až 80 cm vysoká z čeledi hvězdicovitých. V zemi ukrývá plazivý oddenek, díky kterému se dobře šíří. Listy jsou nezaměnitelné, podobné středověkým žebříkům s jedním středovým ráhnem. Právě listy daly řebříčku jeho české jméno. Květenstvím je chocholík o průměru 4–10 cm složený z drobných úborů. Každý úbor je složen asi z dvaceti trubkovitých květů žlutavé barvy a pěti bílých nebo narůžovělých jazykovitých květů na obvodu. Rostlina kvete od června do září. Řebříček obecný není náročný na půdní podmínky, ale dává přednost sušší písčité nebo kamenité půdě, roste na mezích, loukách, polích, u cest, na okrajích lesů.
Říká se, že latinské jméno Achillea připomíná řeckého bájného hrdinu Achilla, po němž byla rostlina pojmenována. Ten údajně ošetřoval pomocí řebříčku krvavé rány utržené v Trojské válce. A to by sedělo, řebříček má díky obsahu azulenu výrazné hojivé účinky na kůži. Dále se používá na zlepšení chuti k jídlu, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv a zvýšení tvorby žluče, působí močopudně, dezinfekčně, antisepticky, tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti během menstruace a patří mezi přírodní afrodiziaka. Připravuje se z něj nálev nebo se přidává do koupelí.
Sbírá se kvetoucí nať, která se rychle suší. Ze sušené drogy je možné připravit čaj nebo tinkturu.

Domácí tinktura z řebříčku
Silně zavadlou nebo lépe sušenou nať z řebříčku obecného si pokrájejte na menší kousky a vložte do uzavíratelné sklenice se širším hrdlem, sklenici naplňte asi do 1/2. Zalijete čirým 40% alkoholem (vodky, slivovice) tak, aby byla bylina zcela ponořená. Necháte macerovat v teple, každý den krátce protřepete. Po 3 až 4 týdnech slijte přes plátýnko, tinkturu uložte lépe ve tmě a chladu.

Jak na třezalku
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je oblíbená bylinka, která se hojně využívá v lidovém léčitelství už od starověku. Má celou řadu pozitivních účinků na naše zdraví, známé je její využití při problémech s nespavostí, úzkostí, na stresem a depresí. Běžně je součástí bylinných čajů, které se na tyto potíže užívají a je považovaná za silné přírodní antidepresivum. Kromě psychických problémů třezalka je účinná na nemoci jater a žlučníku, plic, na žaludeční vředy a problémy dvanácterníku, na slinivku nebo na poruchy močových cest. Je účinná také na chronické srdeční nemoci a její pozitivní účinky se projevují též na krevním oběhu, kdy pomáhá od vnitřního krvácení nebo zlepšuje pevnost cév. Její užití je ale spojeno nástrahami a ty se nyní představíme.
Třezalku je vhodné užívat po delší dobu, jelikož se její účinky projeví nejdříve za 2 týdny. Třezalka se doporučuje vnitřně užívat v kůře trvající cca 6 týdnů a následně ji na 3 měsíce vynechat.
Třezalku by neměli užívat lidé, kteří trpí cukrovkou, mají velmi nízký krevní tlak, projevují se u nich pylové alergie nebo jim lékaři zjistili metastázující nádor.
Při vnitřním užívání třezalky se může objevit přecitlivělost na sluneční záření. Při vnějším užívání jsou fytofotodermatitidy méně časté, ale mohou se vyskytnout.
Užívání během těhotenství se nedoporučuje, třezalka patrně snižuje váhu novorozenců. Třezalka není vchodovou bylinou pro kojící matky, účinné látky přechází do mateřského mléka a mohou způsobit letargii u dítěte. Třezalka při vnitřním užití snižuje účinnost hormonální antikoncepce.

Janův olej
Janův olej je skvělý lék na spálenou, podrážděnou nebo zánětlivou pokožku a můžete ho však využít i v běžné péči o citlivou pokožku, kterou zklidní. Připravte se ho doma z třezalkových květů sbíraných kolem svátku sv Jana, kdy je v rostlinách největší podíl léčivých látek. Ideální je květy sbírat za slunného poledne.
Potřebujeme: 2 hrsti květů a poupat třezalky tečkované, 300 ml kvalitního olivového, mandlového nebo slunečnicového oleje
Třezalku nasbírejte na čistém místě za slunného dne, nejlépe kolem poledního. Květy přeberte, odstraňte všechny nečistoty. Zavadlé květy volně nasypejte do sklenice s uzávěrem. Květy zalijte olejem tak aby byly ponořené (klidně dejte oleje více), jinak začnou plesnivět. Sklenice uzavřete a nechte na slunném místě 3 týdny louhovat, pravidelně protřepte. Poté olej sceďte přes plátno, uchovávejte v uzavřených sklenicích v chladu a temnu. Pamatujte, že po ošetřením pokožky přípravky obsahující třezalku není dobré vystavovat ošetřenou pokožku slunci, hrozí fytofotodermatitida.