Kdo je šťastný, je i zdravý: Příležitost k sociálnímu strádání

Na příkladech ze své praxe ukazuje klinický psycholog PhDr. Petr Novotný v 11. kapitole své knihy, jak pracuje s onkologickými pacienty, jak proniká k podstatě individuálního příběhu každého klienta či klientky, a také co je pro zlepšení klientova (či klientčina) zdravotního stavu důležité…Tato kapitolka a je sice co do rozsahu poměrně krátká, nicméně jako podnět k zamyšlení (a třeba i k sebereflexi) naopak celkem hutná… A příští týden na vás čeká kapitola č. 12 – delší, a také důležitá…

Přikládám první e-mail 29leté svobodné, bezdětné a osamoceně žijící klientky Anny, která se rozešla po šestileté známosti s nevěrným partnerem. Po několika měsících byla  diagnostikována s rakovinou žlučníku. V tomto prvním e-mailu odpovídá na některé moje otázky:
Moje nejintenzivnější pocity v poslední době jsou strach ze smrti, z bolesti, z osamocení, z případné smrti mých rodičů a také neutuchající smutek, což jsou strachy, které mě vlastně znepokojovaly dávno před onkologickou diagnózou. Teď  vnímám strachy intenzivněji a s větší bolestí. Přidal se k nim ještě smutek z pomíjivosti a marnosti života, který stejně končí jen smrtí. Prožívám zoufalství a bezmoc. Cítím se velice osamělá, a to navzdory podpoře rodičů, bratra a několika kamarádek. Nejsem však zvyklá se nikomu svěřovat, protože nechci obtěžovat svou smrtelností a negativitou. Cítím, že bych si měla pomoci sama, jenže to já nedokážu. Připadám si jako na úplném dně. Problém cítím rovněž v tom, že když jsem sama, necítím se osamoceně. Osamoceně se cítím, když jsem s ostatními.

Mapa lidského trápení
Když se rozdrnčí zvonek v mé liberecké pracovně, seběhnu k brance a podám pozvané klientce nebo klientovi ruku. V pracovně jim kladu další, jenže už intimnější otázky, mám jich připravené stovky. Topografie sociálního a emočního strádání není složitá, ale zabere dost času. Plastická mapa člověčího trápení se zobrazuje sice pozvolna, ale posléze i velmi zřetelně a s klíčovými orientačními body, což se rozhodně nedá srovnat s topografií cyklistické mapy Plzeňska, podle které jsem se z plzeňského hotelu Trend dostal k Hracholuské přehradě až napotřetí.
Strádání mých klientů je až nápadné rozličné pestrými kombinacemi, například když se spolu spřáhne vztahová bezvýchodnost, hmotná nouze, selhávání v posteli, nevděk bližních, nevěra, emoční a racionální nedostačivost, osamocenost, rozvod, ovdovění, psychická či fyzická bolest, pocit bezcennosti, úmrtí blízkých, opakované profesní neúspěchy, bezmoc, opuštěnost, závratné dluhy, pocity odkopnutosti, deprese, strach ze života i ze smrti.
Když jsem byl dítě, slýchal jsem od starých, že vskutku dobré věci mají být tři, aby zapůsobily spolehlivě v náš prospěch. Já k tomu ze zkušenosti dodávám, že i zlé, dlouhodobě působící jevy, se shlukují přinejmenším ve třech oblastech, aby vyjevily významné zdravotní potíže. Lze se na to podívat také z jiného zorného úhlu.

Jak jsou na tom vaše „sociální nohy“?
Svým klientům vysvětluji, že každý z nás stojí na dvou sociálních nohách, s jejichž dopomocí se dokáže úspěšně, radostně, šťastně a i bez většího sociálního a zdravotního strádání propachtit životem až do vysokého stáří. První noha symbolizuje partnerství a erotiku, druhá seberealizaci a sociální užitečnost.
I s jednou sociální nohou se lze, byť s rozličnými komplikacemi, prokulhat životem, a s dopomocí vlídných bližních lze i na této obtížné cestě přežít. Pokud jsou však nefunkční obě nohy, bývá zaděláno na velký problém. „Sociálně beznozí“ tvrdí už ve středním věku, že se ocitli na úplném dně. Snažím se je přesvědčit, že právě od dna se lze odrazit nejspolehlivěji.