Přeměny v dějinách země

Z knihy astroložky a spolupracovnice Meduňky Zoši Kinkorové Tajemství souvislostí jsme pro tento týden vybrali část o změnách, jimiž země a její obyvatelé postupně procházeli….Paní Zoša se dožila věku více než 90 let a do této knížky vložila své znalosti a zkušenosti.

Otázkou polohy zemské osy a zemských pólů se zabývají vědci již přes 200 let. Kupříkladu geniální francouzský vědec George Couvier (l769—l832) vypracoval studii o příčinách vzniku bezpočtu vývojových druhů zvířat a rostlin v souvislosti s mnoha přeměnami a katastrofami na zemském povrchu.
Domníval se, že k celosvětovým katastrofám docházelo periodicky a že se při jejich konečných fázích jednalo vždy o stejné průvodní jevy jako při předešlém katastrofickém zvratu v dějinách země: rostliny stejně jako zvířata nabývaly neobyčejné velikosti.
Archeologické výzkumy podávají svědectví o gigantických plavuních a přesličkách, o veleještěrech, brontosaurech a dinosaurech a mamutech. A skutečnost, že nalezení mamuti měli v žaludku nestrávenou potravu — rostliny ze subtropického pásma, ačkoliv byli nalezeni zamrzlí v ledu na Sibiři, pokládal za důkaz toho, že tam, kde je dnes Sibiř, bylo dříve subtropické pásmo. Musilo to být tak, že v důsledku náhlé přeměny pólů se zvedla veliká vlna, malá zvířata a lidi odnesla, a velcí mamuti padli ke dnu, kde zamrzli, nebo_ oblast se dostala z teplého pásma do pásma ledového.
Rovněž to, že se v Grónsku nachází uhlí si lze vysvětlit tak, že tato oblast musela být kdysi v tropickém pásmu. Je mnoho důkazů pro to, že v minulosti byla naše země vystavena mnoha katastrofám, které mohly nastat v důsledku změny magnetických pólů – obratem pólů země. Tam, kde kdysi bylo moře jsou nyní kvetoucí civilizace, zatímco skvělá starodávná města leží potopená v moři. A my se musíme ptát: byly před naší civilizací na světě podobné civilizace, jako je ta naše? Vždy my známe dějiny naší civilizace jenom asi od roku l0 000 před naším letopočtem, kdy skončila doba ledová! A právě doby ledové dává Couvier rovněž do souvislosti s obraty pólů, nebo_ jinak si nelze vysvětlit to, že najednou veškeré ledovce, kterými krajina byla pokryta, roztají. A nezůstaly žádné písemné doklady o tom, co se skutečně stalo, nebo_teprve asi 6 000 let před naším letopočtem, kdy byl jarní bod v souhvězdí Blíženců, vzniká písmo. Sumerské tabulky, v nichž jsou zaznamenány poznatky tehdejší kultury, spadají do období 2 300 let před naším letopočtem. Přece není možné, aby v mnohamilionové historii naší země byla současná civilizace ta jediná. Informace, které čerpají vědci a umělci svým vyšším JÁ z Vesmírného informačního pole, se tam nedostaly samy od sebe: buď pochází z nějaké vyšší civilizace ve Vesmíru, nebo je to výsledek pokroku dávných civilizací na naší planetě.
Jako příklad uvádím rozhovor Johna P. Morgana, amerického magnáta a mystika s automobilovým magnátem Fordem: snažil se jej přesvědčit o minulých životech a o převtělování. Ford odpověděl: „Jó, vy na tento výzkum vynakládáte miliony, zatímco já jsem si koupil za 50 centů brožurku, v níž jsem se všechno o převtělování dověděl: jak jinak bych si mohl vysvětlit, že sám od sebe vím, kde je jaký šroubek v autě?“ K této rozmluvě došlo v roce l908, kdy byl automobilový průmysl teprve v začátcích. Jak to tedy mohl Ford znát? Zpráva o dávných přeměnách pólů se dochovala nejen v Sumerských tabulkách, nýbrž i ve starých záznamech v papyrusových svitcích v Egyptě z doby Platonovy, o čemž si můžeme přečíst v jeho knize „Státník“ a v povídce „Timaios“.
Všimněme si Sokratova rozhovoru s jedním cizincem: Cizinec: „…jistě jsi už slyšel a vzpomeneš si na změnu východu a západu slunce a jiných nebeských těles, že totiž tam, kde slunce vychází dnes, kdysi zapadalo a opět na protější straně vyšlo….“ „….tomuto vesmíru pohybovat se na dočasné dráze pomáhá sám Bůh, na čas jej však ponechá samu sobě: když koloběh
dosáhne jemu přiměřený čas, vrací se opět vesmír na opačnou stranu. Tak nastanou největší pohromy a změny mezi zvířaty a rostlinami. Avšak také z lidského pokolení zůstane jenom mizivý zbytek….
Sokrates: „Co tedy bude?“ Na tuto otázku odpoví cizinec, že zcela speciálním následkem bude omlazení a mravní obnovení všech přežívajících. A z povídky „Timaios“ si připomeňme poněkud rozsáhlejší pasáž:
„Tak poslouchej, Sokrate“ říká Kritias, „je to vypravování velmi podivné, ale přece docela pravdivé, jak kdysi řekl největší ze sedmi mudrců Solon…
V zemi Egyptské, kde se tok Nilu rozštěpuje a tvoří deltu, je kraj zvaný Sajský a v tom kraji největší město Sais…. Když tam přišel Solon, byl prý u nich velmi ctěn. Vyptávaje se pak na minulost měst a těch kněží, kteří byli v tomto oboru nejzkušenější, dověděl se, že ani on ani jiný Řek neví takřka nic o těch věcech. Tu prý řekl jeden kněz, už příliš starý: „Ó Solone, Vy Řekové jste stále dětmi a není starého Řeka!“ Uslyšev to Solon, tázal se:
„Jak to myslíš?“„Mladí jste všichni svými dušemi“ odpověděl kněz „nebo  nemáte v nich žádné nové myšlenky, získané dávným podáním, ani žádné vědomosti, zešedivělé časem. Příčina toho je tato: mnoho rozmanitých pohrom přišlo na lidi a ještě přijde — největší ohněm a vodou, druhé pak menší tisícerými jinými způsoby…. a že všechno na zemi v dlouhých obdobích velkým ohněm hyne….. všechno pak, co se stalo ve vaší zemi nebo i v jiné zemi, které známe z doslechu, jestliže to je něco krásného nebo velkého, nebo po jiné stránce pamětihodného, všechno je od pradávna zapsáno a uchováno zde v chrámech. Ale u vás a u jiných národů je sotva veřejný život opatřen písmem a jinými prospěšnými věcmi, pokaždé u vás znovu a znovu přichází v pravidelných obdobích jako mor pravidelný nebeský příval a zanechá u vás lidi neznalé písma, takže se zase od začátku jaksi omlazujete a nic nevíte o vlastní minulosti. Vždy  za prvése pamatujete jenom na jednu potopu světa, ačkoliv jich bylo již mnoho, dále pak nevíte, že z vašeho nejušlechtilejšího rodu se kdysi uchovalo skromné plémě z těch, kteří zůstali, vymíralo pokolení za pokolením dlouho bez napsaného slova…“ Jako příklad toho uvádí případ Atlantidy, která chtěla ve svém velikášství ovládnout celý svět, i nastalo jednou neobyčejně silné zemětřesení, hvězdy padaly z nebe, přišel její soudný den, ostrov Atlantida se propadl do moře a zmizel…. V roce l979 napsal Hans Baum ze Švýcarska poselství všem diplomatickým zástupcům a představitelům politických stran a všem vládám. Bylo to varování a upozornění na nebezpečí obratu pólů a na katastrofy s tím spojené. Na toto však nebyl brán zřetel, a proto toto poselství pod názvem „Boží ultimátum“ vydalo tiskem nakladatelství Christiana Steina ve Švýcarsku.
V poselství jsou uvedena různá proroctví o průvodních jevech při obratu pólů. Všechna proroctví se shodují v tom, že při obratu pólů by mohlo dojít ke kritickým událostem trvajícím tři dny, kdy bude venku nedýchatelné prostředí a kdy lidé budou mít šanci přežít v uzavřené místnosti s dostatkem kyslíku a potravin, zejména pak pitné vody. Mělo by se tak stát v době, kdy by se vladaři světa připravovali k vše zničující válce, čemuž by však předešla velká katastrofa obratu pólů a tak by překazila generálské plány a zničila všechny nukleární zbraně a jejich základny. Jedině tak by se vojenská ujednání všech velmocí rozpadla… Všechna proroctví i poselství však je nutno brát jako varování.
K obratu pólů může sice dojít brzy, ale také až za l0 000 nebo milion let. Ovšem uvědomíme-li si, že voda je znečištěná a moře už více nečistoty nepojmou, ionisféra je narušena, jakož i Van Allenovy pásy, ozonová díra už je velikostí srovnatelná s rozlohou Afriky, magnetické pole země je nestabilní, morálka jako před potopou světa, nenávist lidí dosáhla nebývalého stupně, temné síly ovládající svět hromadí kapitál a uvádějí množství lidí do zoufalství a bídy, zrádci malých národů jim patolízalsky nahrávají, je zde otázka: je na světě více dobra nebo zla? Očistí se tedy lidstvo vnitřním ohněm sebepoznání, pokory, a polepší se, nebo všechno musí být očištěno vnějším ohněm, jak to píše Osho ve svém poselství?