Kdo je šťastný, je i zdravý: Potřebujeme matky Terezy

Patnáctá kapitola z knihy zkušeného klinického psychologa dr. Petra Novotného je sice z hlediska rozsahu krátká, ale poměrně poučná, zejména kvůli konkrétní zkušenosti, kterou autor v textu zmiňuje…

Matka Tereza, Albánka narozená v Jugoslávii, odcestovala ve svých osmnácti letech  do Indie, kde se stala řeholnicí a ochránkyní nejubožejších a nejbezmocnějších. Svým životem prokázala, že naše sebeuchování závisí na vzájemném směňování šťastliveckých emocí a sociální užitečnosti.
„Utrpení je božím darem, který umožní těm, kteří pečují o trpící, ukázat svou lásku.“ řekla.

Příběh z praxe
24letá, velmi hezká zdravotní sestra zaměstnaná v okresní nemocnici, vyrostla bez otce a s nepříliš citově vybavenou matkou. Pomýšlela na sebevraždu poté, co opustila kvůli nevěře svého prý vášnivého o 15 let staršího partnera, jehož milovala a jenž jí spolehlivě nahrazoval také otce. Mě navštívila na výzvu své matky, která si přála, abych jí sebevražedné myšlenky  rozmluvil.
Opuštěný přítel ji prosil o odpuštění a o návrat. Odmítala to, přestože by mu okamžitě ráda odpustila i se k němu bleskurychle vrátila. Chtěla ho svým mlčením ztrestat. Volal a psal jí marně celý týden, jenže pak definitivně přestal, což ji ohromilo. Kvůli své domnělé hrdosti, ztratila cenného, byť provinilého muže.  
Při vyšetření jsem zjistil, že tato mladá dáma neumí navazovat běžné přátelské vztahy s vrstevníky a s kolegy.  Přesvědčil jsem ji, aby vzdor zavedené praxi, že zdravotní personál by neměl utrpení nemocných příliš podléhat, tuto zásadu občas porušila. Podle mých návodů pak rozdávala nemocným naději, občas nějakou babku pohladila, probouzela v i v těžce nemocných víru v uzdravení, mírnila strach nemocných před operačními zákroky atp.
Po měsících mi napsala: Cítím se užitečnější a klidnější, líbí se mi, že se nemocní ptají, kdy zas bude mít službu ta hodná sestřička. Myslím, že jsem z  nejhoršího venku…
Odpověděl jsem: Možná z vás jednou bude nová matka Tereza.