Kdo je šťastný, je i zdravý: Centrální nervový systém

18. kapitola z knihy dr. Petra Novotného se týká role a „úkolů“ CNS v lidském životě…

Dvacáté století označilo za šéfa bytosti centrální nervový systém CNS). Schematicky, avšak srozumitelně řečeno: Centrální nervový systém, kde se rozkládá šéfovo stanoviště, je tvořen mozkem a míchou, což jsou orgány navozující v naší bytosti veškeré uvědomované i neuvědomované procesy, a většina z nich je fakticky  nezávislých na Já.

Každý bystrý vědátor k charakteristice CNS něco zajímavého přidá: „Mozek slouží také jako ústrojí osudu,“ zdůraznil americký neurochirurg Wilder Penfield, abychom snad mozek nepovažovali jen za poslušného slouhu anebo za věrného a nezištného služebníka svého Já.
Zásluhou neúprosného ústrojí osudu, tedy uvědomovaných i neuvědomovaných procesů a i poctivé služby v sociálním vnějšku, získává Já šanci program svého života měnit, vylepšovat i nově zacílit, takže nemusí svůj život jen otrocky spotřebovávat například ve stylu nasugerované konzumní šablony, tedy lehkomyslně, anebo naopak v potu tváře.
Na druhé straně CNS důsledně monitoruje i archivuje emoční a sociální poklesky Já, byť byly případně podněcovány vinou jeho prarodičů, rodičů či opatrovníků.
CNS kontroluje a vyhodnocuje emoce i sociálnost s důsledností trojhlavého psa Kerbera, jenž podle řecké mytologie střežil vchod do podsvětí, přičemž dovnitř vpustil každého, ale ven už nikoho.

Příběh z praxe
„Mám pocit, že žiju v pekle,“ řekla mi 40letá žena, která vyrostla v dětském domově. „První dítě, holčičku, jsem porodila mrtvou. Těhotenství se synem proběhlo už bez komplikací. Přesto jsem se třásla hrůzou, jak to dopadne. Porod bylo nutné vyvolat, na svět se synovi moc nechtělo. Byl zdravý a pohodový, dokud nedostal v prvním roce očkování proti obrně. Začal mít příznaky obrny, měl problémy s motorikou, takže byl opožděný. Ve škole to však svoje pohybové deficity dohnal. Učení mu zprvu šlo, takže chtěl přejít na víceleté gymnázium.
Synova sestra je o čtyři roky mladší. Když nastoupil syn na gymnázium, začala vážná nedorozumění s našimi sousedy. Syn byl přítomen agresivnímu útoku souseda, jenž se sekerou napadl mého manžela, což syna šokovalo málem až ke ztrátě vědomí.  
Konflikty se sousedy přetrvávaly a my se jim nevyhýbali. Náš syn začal vzápětí slyšet „hlasy“. K tomu se přidaly obcese a kompulze, jeho dosud nebývalá hrubost a agresivita a nakonec i sebevražedné myšlenky.
Nastalo naše putování po psychiatriích. Syn sice studoval gymnázium, ale postupně s učením polevil. Dokončil jen první ročník. V současnosti je mu 19 roků a veškerý čas tráví doma. Střídají se mu lepší a horší období, stále je unavený, takže pospává jako děda, což připisuji účinkům psychiatrických léků. Letos na jaře byl naší 15leté dceři diagnostikován medulární karcinom štítné žlázy. Syn vzápětí řekl, že by si to s ní vyměnil, že by se spokojil jen  s několika měsíci života, ale bez svých strašných hlasů. Manžel ani já nejsme bez chyb. Snažím se pochopit, proč se okolo nás stalo tolik zlého a proč jsme tomu nezabránili. Vzpomínáme i na svá mizerná dětství, na naše kruté dětské zážitky a strádáme strašnými osudy svých dětí. Přemítáme, proč jsme po tom konfliktu se sousedem zůstali bydlet na tak hrozném místě…“

Průměrné Já neztrácí ani v nejtěžší chvíli svého života šanci proměnit svůj těžký osud či životní úděl k lepšímu s dopomocí CNS a ke svému prospěchu, a někdy až k nebývalé naplněnosti.
K takovým nádherným efektům může dojít například zásluhou rychlého a osvobozujícího útěku ze zákeřných sociálních pastí, anebo prostřednictvím bližních, kteří přispějí nezkušeným trpícím k emočnímu i sociálnímu vyladění, čemuž se říká korektivní emoční zkušenost.
I v těchto ohledech nezáleží jen na náhodě, ale i na ochotě nechat se ovlivnit inspirujícím a sociálně dostatečně vyladěným člověkem.
CNS pak tímto způsobem dopřeje strádajícímu Já mnohé z toho, po čem toužilo nejvíce, například přejícné události, navede je k hmotným statkům, věnuje mu přátelství vrstevníků i lásku nejhezčí dívky, utiší jej slastí z erotických prožitků, daruje mu radost z úspěchů a uznání bližních, a někdy mu dokonce dopřeje iluze o božskosti jeho původu či o předurčenosti jeho životního údělu.
Samozřejmě, že za takové služby, službičky i nádherné iluze od Já vždycky něco očekává.
Co vyžaduje centrální nervový systém na oplátku nejčastěji? Především každodenní vstřícné až láskyplné projevy k bližním, které navozují a udržují sociální harmonii.
CNS podněcuje v Já cit k erotickému partnerovi, aby s ním zplodilo a vychovalo emočně a sociální vyladěné potomstvo. Zdánlivě je to lehké. V současnosti se to však mnohým jeví buď jako po dědech zděděná demagogie, a tudíž i jako nesplnitelný či nerentabilní úkol.
CNS podněcuje Já k plnění nezbytných emočních a sociálních úkolů většinou vlídně, někdy však i striktně. K tomu mu posluhují dvě mocné páky, které vůči každému z nás chytře nasazuje. Kdyby je nenasazoval, už bychom tu nebyli. Vždyť podnítí i nejdrzejší, nejzarputilejší a nejlínější Já k emočním a sociálním korekcím a činům, čímž jeho drzost, egoismus, vzpurnost a pýchu přinejmenším rozmělní a umírní endokrinní systém, který je  první pákou CNS…

/pokračování/