Jak se vesmírné zákony odrážejí v našich příslovích?

Jak funguji vesmírné zákony a co si pod tím pojmem máme představit? A jak se tyto mnoha generacemi odpozorované zkušenosti odrážejí v našich příslovích? Článek připravila Milena Králová.

Vesmírné zákony fungují úplně stejně jako zákony fyzikální. Funguje podle nich celý vesmír, příroda i lidská duše. Stejným způsobem ovlivňují každého z nás, ať už jsme si toho vědomi nebo nejsme, ať už s tím souhlasíme nebo nesouhlasíme, ať s tímto fenoménem spolupracujeme, nebo jím pohrdáme.

Zákon duchovní přitažlivosti funguje stejně neomylně jako fyzikální zákon gravitace, tedy přitažlivosti zemské. S nadsázkou řečeno, zralý kokos spadne se stromu vždy na zem, i když o gravitaci vůbec nic neví. A pro nás, pro lidské bytosti, i v duchovní oblasti platí ono známé NEZNALOST ZÁKONA NEOMLOUVÁ. Zůstaňme ale klidní, protože do vesmírných zákonů dohlédneme jen tak daleko, kam nás pustí naše úroveň vědomí. Život v nás rozvíjí to, co po nás žádá. Každý z nás musí dozrát pro určité zážitky. Nedostaneme těžší lekce, než jaké jsme schopni unést. A nejen schopni, ale také ochotni. Nikdo nás do ničeho nenutí, každý z nás má svobodnou vůli nakládat se svým životem, jak uzná za vhodné.  To přesně vystihuje známé české pořekadlo KDO CHCE KAM, POMOZME MU TAM. Jakmile jsme vnitřně dozráli pro nějakou určitou zkušenost nebo setkání, odpovídající zážitek se nám přihodí právě na základě zákona přitažlivosti.

Lidová moudrost stále platí

JAK KDO ZASEJE, TAK TAKÉ SKLIDÍ. Pokud ale nejsme na tento zážitek dostatečně připraveni, sebevětší chtění a námaha nám nebudou nic platné. Tento fakt jsme většinou velmi dobře schopni rozpoznat v milostných vztazích, hůře už v ostatních oblastech života. Bez skutečné vnitřní připravenosti nemůžeme svá přání přijmout.
LEHCE NABYL, LEHCE POZBYL. O vesmírných zákonech bychom mohli mluvit celé dlouhé dny a týdny. Je to velice široké a hluboké téma, o němž byly napsány stovky knih, a každý z nás má s vesmírnými zákony každodenní osobní zkušenosti. V článku se pokusím ukázat na starých českých příslovích, že vesmírné zákony vždy fungovaly a stále fungují v našich běžných životech. I když si toho třeba nejsme vědomi, neustále prožíváme jejich důsledky. Lépe řečeno, prožíváme důsledky svých každodenních rozhodnutí, která si zvolíme. Jsme proto tvůrci svých životů, nikoli oběti okolností. A to vždy, ať se nám to líbí nebo ne. Faktem zůstává, že kdo na sobě nepracuje sám, na tom musí být pracováno. V těchto momentech je lehké propadat dojmu, že život nám dělá něco, co nechceme, za co nemůžeme a co jsme si nezasloužili. Můžeme mít pocit, že KDO CHCE PSA BÍT, HŮL SI VŽDYCKY NAJDE. Život nám však neubližuje, jen nám dává to, o co si říkáme. Poskytuje nám učební látku.
KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCEM. Ať nám to připadá sebevíc nepravděpodobné či nemožné, tento fakt už dokazují i vědecké výzkumy. Mimochodem, asi se všichni shodneme na tom, že Isaac Newton gravitaci nevymyslel, ale že existovala vždy. On ji pouze vědecky dokázal. A stejně tak moderní věda dokazuje fakta dříve nedokazatelná.
Vesmírný zákon je vlastně jeden jediný a je to zákon rezonance neboli přitažlivosti neboli karmy, jinými slovy zákon příčiny a následku. Ten v sobě ale obsahuje tolik informací, tolik souvislostí a duchovních ingrediencí, že je snazší o něm přemýšlet, když si ho pomyslně rozdělíme na menší části. Asi jako kdybychom si velký kulatý posvícenský koláč rozkrájeli na mnoho menších dílků. Každý z nás během života ochutná každý dílek, někdy i opakovaně. Všichni tento koláč sníme celý, ale pro každého člověka je nejdůležitější jiná část koláče, kterou si chodí přidávat. BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE.  Každý z nás prochází opakovaně jinými životními zkouškami a to tak dlouho, dokud se díky prožitým zkušenostem nenaučí projít svou lekcí správně a neopakovat přitom stejné chyby.  CHYBAMI SE ČLOVĚK UČÍ, to je v pořádku. A také víme, že ZA CHYBY SE PLATÍ. Je tedy důležité být vnímaví a nevěnovat jedné lekci zbytečně moc času, protože i v tomto smyslu ČAS JSOU PENÍZE.
Zákon karmy učí tím způsobem, že nechá člověka prožít vše, v čem je nedokonalý. Na vědomém prožívání života není nic snadného, ale mnohem těžší je prožívat nevědomý život. Nezbývá než uvědomovat si kvalitu svých myšlenek, protože jejich nevýslovně silná tvořivá energie uvádí do pohybu zákon příčiny a následku. PODÍVAT SE PRAVDĚ DO OČÍ. Každá příčina má svůj následek, každý následek má svou příčinu, všechno se děje podle tohoto zákona. Náhoda je pouze označení pro nerozpoznaný zákon.
Univerzální zákon přitažlivosti bychom našli v přísloví JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZÝVÁ. Každý z nás může od života, od osudu, od vesmíru, od Boha, chcete-li, dostat jen to, co sám dává, ať už v dobrém nebo ve zlém. V negativním smyslu to pak přesně vystihuje přísloví KDO DRUHÉMU JÁMU KOPÁ, SÁM DO NÍ PADÁ či TAK DLOUHO SE CHODÍ SE DŽBÁNEM PRO VODU, AŽ SE UCHO UTRHNE nebo JAK SI KDO USTELE, TAK SI LEHNE. Jinými slovy, můžeme se setkat jen s tím, co sami vyzařujeme, vysíláme v myšlenkách a děláme v činech. Když potřebujeme pochopení, lásku, ocenění, úctu, pozornost, zájem a laskavost, musíme dát někomu jinému přesně to samé.
Jsme magnety. Latinský výraz resonare znamená souznít.
Vše, co nás potká ve vnějším světě, máme v sobě. A co leží mimo naši rezonanční oblast, to pro nás neexistuje a to si tedy ani nemůžeme přitáhnout. Není nejdůležitější, co si říkáme navenek, co si myslíme, že si myslíme, když se zrovna na své myšlenky soustředíme. Nejdůležitější jsou myšlenky a rozpoložení, ve kterých trávíme bez kontroly většinu svého času. Protože CO KDO ZASEJE, TO TAKÉ SKLIDÍ. KAŽDÉMU PODLE JEHO ZÁSLUH.

Síla přirozeného magnetismu
Někdy může projev tohoto magnetického vyzařování navenek vypadat paradoxně:
Proč vás vyhodili z práce, když jste se snažili dělat všechno dobře, vycházet s kolegy jak nejlépe umíte, zakládali jste si na slušnosti a vstřícnosti? Protože v podvědomí jste si dlouhodobě přáli pracovat v přátelském, laskavém kolektivu, protože vaše dlouhodobé přání bylo těšit se do práce. A toto vaše přání by se v tom stávajícím zaměstnání nemohlo naplnit. Vesmír měl pro vás připravenou mnohem lepší nabídku, ale musel vás do ní pěkně postrčit.
CHYTRÉMU NAPOVĚZ, HLOUPÉHO KOPNI. To, co se často v první chvíli jeví jako konec, je vždy nový začátek, který nám nese veliké dary. Někdy to, co jsme zdánlivě ztratili, bylo již opravdu načase opustit. Podle vesmírných zákonů platí, že pokud je něco opravdu naše, pokud je nám něco dáno, nikdy o to nepřijdeme. Může to tak vypadat, ale vesmír zatím pracuje na tom, že se to k nám vrátí v lepší formě.
Na tuto situaci se hodí pořekadlo RÁNO MOUDŘEJŠÍ VEČERA. Mluvíme o zákonu cyklů a změny, kdy se po nás chce, abychom následovali proces , abychom šli s tím, co se právě děje, a nekladli tomu odpor. Abychom se nechali nést proudem. Protože čím méně se bráníme, tím rychleji se učíme.
Tento zákon nám říká, že je důležité dělat správné věci ve správný čas, neboli nedělat dobrá rozhodnutí v nevhodný čas. Semínka také nezaséváme na podzim a stejně tak se ani mláďata nerodí za tuhých mrazů. Vše má své opodstatnění v určitém čase, avšak opět čas toto opodstatnění odnáší. Čas má nejen svou hodnotu, ale také svou kvalitu.
Pořekadlo TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ můžeme zařadit také do zákona cyklů. Patří sem i věta z oblíbené písně Jaroslava ‚Ježka Jednou jsi dole, jednou nahoře‘. Zákon cyklů mluví o bílé a černé, o dni a noci, nádechu a výdechu, přílivu a odlivu, vychýlení kyvadla na jednu i druhou stranu, o narození i smrti, o tom, že musíme umět říkat a přijímat ‚ano‘ i ‚ne‘. Ujišťuje nás, že nic v životě není neměnné a nic není statické. To je uklidňující fakt v těžkých obdobích, ale měli bychom ho brát v potaz, i když se nám vede velmi dobře, abychom příliš nelpěli a netrpěli nadmíru, až i to velmi dobré se otočí. Zákon cyklů nás učí s pokorou přijímat vše, co přichází, nic neodhánět a netruchlit pro nic, co odchází, nedržet se ničeho zuby nehty.
Často je mnohem LEPŠÍ VRABEC V HRSTI NEŽ HOLUB NA STŘEŠE.  Víra, že změna má vlastní čas, nás vede k odevzdání, ale nikoli odevzdání z beznaděje, právě naopak – k odevzdání z pokory. Pokora není vzdání se, je to síla přijmout nevyhnutelné s grácií a rovnými zády. Pokora znamená věřit tomu, že Bůh ví, co činí a proč. Někdy je velmi moudré vzdát se potřeby vědět, proč se věci dějí, jak se dějí. Pěstování trpělivosti představuje způsob, jak si zjednodušit život na vnitřních rovinách. Nutit život, aby se děl podle našeho umanutého názoru by znamenalo UČINIT KOZLA ZAHRADNÍKEM. My lidé totiž nikdy nevidíme situaci vcelku a vždy známe jen její malou výseč. Pochopení přijde časem. VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS. Do té doby nám budiž nápomocno přísloví BOŽÍ MLÝMY MELOU POMALU, ALE JISTĚ. Každý člověk vnímá jinou část skutečnosti, což je podmíněno jeho rozdílnou schopností rezonance – žijeme tedy v podstatě každý v jiném světě, neboť realitu vnímáme jiným úhlem pohledu.
VRÁNA K VRÁNĚ SEDÁ, ROVNÝ ROVNÉHO SI HLEDÁ. KDO CHCE S VLKY BÝTI, MUSÍ S NIMI VÝTI. KOHO CHLEBA JÍŠ, TOHO PÍSEŇ ZPÍVEJ. BLIŽŠÍ KOŠILE NEŽ KABÁT. Všechna tato přísloví nám přibližují Zákon podobnosti. Druhým můžeme dát jen to, co sami máme.
Teprve když máme dobro v sobě, můžeme ho vidět v druhých a ve světě, ve všem a v každém. A opačně, pokud přisuzujeme druhým špatné a negativní vlastnosti, máme je sami, ať už potlačené nebo projevené, jinak bychom je nerozpoznali a nevěnovali bychom jim pozornost.
PODLE SEBE SOUDÍM TEBE. Pokud zbytečně podezříváme druhé ze zlých úmyslů, pravděpodobně bychom tak jednali sami, nebo toho alespoň potencionálně byli schopni. MLUVITI STŘÍBRO, MLČETI ZLATO. Toto přísloví nám pomáhá uvědomit si, jestli to, co o druhých říkáme, je jim i nám ku prospěchu nebo námi vyřčené věty mají za cíl druhé poškodit. Víme přece od dětství, že CO JE ŠEPTEM, TO JE ČERTEM.  A podle zákonu rezonance poškodí naše pomluvy v konečném důsledku především nás samotné, protože LEŽ MÁ KRÁTKÉ NOHY.
Podle vesmírných zákonů nám nikdo nemůže vzít to, co je skutečně naše, co je nám shůry dáno a co nám náleží. A stejně tak si nemůžeme udržet to, co nám nepatří. Takže je v širších souvislostech zbytečné obohacovat se na úkor druhých, závidět jim a nepřát jim. Buďme proto poctiví nejen ke druhým, ale v první řadě sami k sobě.

O hojnosti a našem vývoji
KDO LŽE, TEN KRADE. Okrádá se minimálně o svůjvnitřní klid. O důvěru druhých lidí. Proto říkejme jen to, čemu věříme a věřme tomu, co říkáme. Protože to, co o druhých říkáme, vypovídá především o nás samých.
S POCTIVOSTÍ NEJDÁL DOJDEŠ. Buďme poctiví ve svých citech. Přiznejme své pohnutky sobě i druhým. Ve skutečnosti nikdy nemůžeme podvést nikoho jiného než sebe. Do každého nepoctivého činu je bezvýhradně zakódováno sebepoškození. Platili bychom sebeúctou. V této souvislosti úplně jinak vyznívá přísloví KDO ŠETŘÍ, MÁ ZA TŘI. Šetřit zlými slovy, mít více vnitřního klidu, duševní pohody a radosti v životě. V dnešní době, kdy platí pravidlo rychlého a několikanásobného, většinou právě trojího návratu, je toto pořekadlo významné. To, co dávám, se nám trojnásobně vrátí. Jak to dobré, tak i to špatné.
Někteří lidé jsou přiváděni do našich životů pro to, aby nám dali lekce v rozlišování – aby nám ukázali, od čeho se máme odvrátit. Podobné je léčeno podobným. JAKÁ MATKA, TAKÁ KATKA. JAKÝ PÁN, TAKOVÝ KMÁN. RUKA RUKU MYJE. Někdy je poznání toho, co určitě nechceme, cestou pochopení toho, co skutečně chceme. Je čas začít si vybírat, čemu se chceme podobat. Pamatujme, že agrese je krátkodobé řešení dlouhodobého problému, kdežto laskavost je vytrvalá síla.
Ať jsme kdokoli, jsou věci, které musíme udělat, abychom splnili poslání našich duší. Je to možná těžká cesta, ale KAŽDÁ CESTA ZAČÍNÁ PRVNÍM KROKEM.  KDO SE BOJÍ, NESMÍ DO LESA! Kdo chce něco nového zažít, musí nejdřív něco nového udělat. KDO NIC NERISKUJE, NIC NEMÁ. PES, KTERÝ ŠTĚKÁ, NEKOUŠE. To, co se jeví jako hrozivé, bývá většinou ve skutečnosti rychlá a bezpečná cesta k cíli. To, co vypadá naprosto bezpečně, bývá velká životní oklika způsobená naším strachem. Víme přece, že STRACH MÁ VELKÉ OČI.
A jsme u Zákona postupu, který dobře vystihuje české pořekadlo CO MŮŽEŠ UDĚLATI DNES, NEODKLÁDEJ NA ZÍTŘEK. Tento zákon si vůbec neodporuje se zákonem cyklů, jak by se mohlo zdát. Vesmír má rád rychlost. Pokud jsme dobře zvážili svá přání, pak bychom neměli otálet s procesem jejich naplnění. Když se zaměříme na to, co chceme, to, co nechceme, odpadne samo. Je nutné jednat dřív, než nás k tomu donutí yzická, citová nebo duševní bolest.
KDO NIC NEZKUSÍ, NIC NEZKAZÍ – to je další přísloví, které nás varuje, že můžeme prožít sice bezpečný, ale nudný a nenaplněný život. Připomíná nám, že šance, která se nám naskytla, a my ji promarnili, se nemusí víckrát vrátit. POZDĚ BYCHA HONIT…
Přidejme sem ještě starou dobrou radu DVAKRÁT MĚŘ A JEDNOU ŘEŽ a pak už se nenechme na naší cestě životem ničím brzdit. CHYBAMI SE ČLOVĚK UČÍ. Co by se stalo, kdyby se malá batolata po prvním pádu odmítla učit chodit ze strachu z dalších pádů?
Došli jsme k zákonu očekávání. VÍRA HORY PŘENÁŠÍ. Je dokázáno, že člověk, který předpokládá úspěch, směřuje veškerým svým jednáním k úspěchu. A opačně. Vytrvalé očekávání toho nejlepšího uvádí do pohybu síly, které ho zákonem očekávání uskuteční. A opačně. Lidé, kteří mají cíle, jich dosahují, protože vědí, kam míří. ŠEL ROVNOU ZA NOSEM. ŠEL, KAM HO NOHY NESLY. Tato přísloví mluví o lidech, kteří došli ke svému cíli, protože ho před sebou jasně viděli, protože ho podrželi dostatečně dlouho ve svém vědomí a nenechali si ho vzít pochybnostmi. ZRAJE JAKO VÍNO. Buďme vytrvalí, držme svůj cíl před sebou. Všechno ostatní se o sebe postará samo, vesmír náš cíl podpoří.

O spravedlnosti a vibracích
Život se nemusí jevit jako spravedlivý, každopádně je ale přesný. Dostaneme to, co očekáváme. KDO SI POČKÁ, TEN SE DOČKÁ.  Je proto nutné kultivovat svá očekávání. Kam jde pozornost, tam jde i energie. Můžeme si vybrat, jestli se budeme soustředit na optimistické nebo pesimistické vize. Jestli se budeme soustředit na to, co si přejeme, aby se nám stalo nebo na to, co bychom nikdy prožívat nechtěli. Přitáhneme si do života oboje. Chceme-li spolupracovat se zákonem očekávání, přestaňme uvažovat v termínech ‚co by kdyby‘. Žádné kdyby, žádné bych! Naše cíle podpoříme uvažováním v termínech „očekávám“,  „mám záměr“, „věřím, že“, „jsme přesvědčen“ … Pak se dostáváme k pořekadlu JAK ŘEKLI, TAK UDĚLALI.
Pokud i převezmeme plnou zodpovědnost za svá rozhodnutí, pak se stáváme skutečnými pány svého života a spolupracujeme se zákonem zodpovědnosti. Víme, že NENÍ ČLOVĚK TEN, KTERÝ SE ZAVDĚČÍ LIDEM VŠEM. Nejdůležitějším člověkem, kterému se máme zavděčit, čili žít tak, aby nám za naše postoje mohl projevit úctu a vděk, je každý z nás sám sobě. Sami sobě jsme zodpovědni za svůj život.
Svět nás vidí přesně tak, jak se vidíme my sami. Vědomým zvýšením svých duchovních vibrací a změnou svého postoje, budeme přitahovat lidi, situace a zkušenosti vyšších vibrací. Nízké vibrace už na nás „nedosáhnou“. KAŽDÁ STRANA MÁ DVĚ MINCE.
Jsme sice obklopeni nevyčerpatelným množstvím energie, ale můžeme disponovat jen takovým množstvím, jaké odpovídá výši našeho vědomí. CO OČI NEVIDÍ, SRDCE NEBOLÍ. SYTÝ HLADOVÉMU NEVĚŘÍ. Když rozšíříme své vědomí, zvýšíme i množství energie, kterou můžeme použít k realizaci svých přání a cílů. KDO HLEDÁ, NAJDE. Věřme tomu, že ač to tak na první pohled mnohdy nemusí vypadat, každý se snaží, jak nejlépe umí, a že každý si počíná, jak nejlépe dokáže. Jsme ale natolik rozdílní, že i ono „nejlepší“ se u každého velmi liší. To zmírní náš sklon soudit a kritizovat. OKO – DO DUŠE OKNO. Známý citát říká, že krása je v oku toho, kdo se dívá.
Když dokážeme zvýšit své vlastní vibrace, měníme i lidi kolem sebe. Dokážeme v nich totiž vidět a aktivovat to lepší, co jsme dříve, ve svých nižších vibracích, nedokázali rozpoznat. Tak si všichni svým vlastním duchovním růstem pomáháme navzájem. Odměna, která přichází za každou vynaloženou námahu, je přímo úměrná této námaze. ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA platí ale i zde. Ani v duchovních záležitostech nelze předbíhat, přeskakovat kapitoly a nandávat si víc, než v danou chvíli uneseme. Nic neuspěchávat, netlačit na pilu a neplýtvat zbytečně silami. I zde je nutné PLOUT S PROUDEM, NE PROTI PROUDU. Uvědomit si, jestli sami po sobě nebo po druhých lidech nechceme něco, čeho v danou chvíli ještě nejsme schopni.
Stupeň krásy, kterou vnímáme, je přímo úměrný množství vesmírné energie, kterou přijímáme. Ekonomika vnitřního růstu je úplně jiná než ekonomika vnějšího světa, protože čím víc dáváme, tím víc dostáváme. Vnitřní bohatství přitahuje bohatství vnější a promarněná příležitost dát je promarněnou příležitostí dostat. DOBRÁ HOSPODYŇKA PRO PÍRKO PŘES PLOT SKOČÍ.  NEŘÍKEJ HOP, DOKUD NEPŘESKOČÍŠ. Je škoda každé nevyužité šance, každé nevyužité nabídky od života.

Milena Králová