Jak nás formuje prenatální období a zážitek porodu?
Autorkou následujícího článku je astropsycholožka a terapeutka Mgr. Marie Plochová Hlávková. Ph.D.,
Před časem si jedna maminka na internetu stěžovala, že má se svým dítětem v batolecím věku obrovské problémy, dítě od narození nespí, stále pláče, vzteká se, vše bojkotuje. Na závěr diskuse zmínila jen tak mimochodem, že prenatální období u tohoto dítěte bylo náročně a porod byl provázený velkými komplikacemi a separací. Do souvislosti tyto okolnosti ovšem nedala a jen zoufale hledala radu, jak se zbavit potíží v aktuálním chování dítěte. Mně ovšem hned začala „svítit kontrolka“. Problematické prenatální období a náročný porod mohou dle mých zkušeností velmi úzce souviset s následnými problémy, jako je častý pláč dítěte, nespavost, záchvaty vzteku atd. Napětí z prenatálního období a z těžkého porodu se totiž z dítěte jen tak samo od sebe neztratí, ale často se uloží v jeho nervovém systému. A miminko pak třeba pláče a pláče a nikdo se nedovtípí proč.
Prenatální období
Současné studie potvrzují, že prenatální období má na náš vývoj velký vliv. Miminko vnímá energie mezi rodiči, pocity matky, otce, pocity rodičů k němu. Velmi důležité je napojení rodičů na dítě. Pokud jsou tam nějaké stresové vlivy, například deprese nebo špatné pocity matky či otce, pochybnosti o jejich vztahu nebo nenapojení rodičů na dítě, do dítěte se vše zapisuje.
Nejčastěji se u klientů setkávám v prenatálním období s tématem nepřijetí dítěte jedním nebo oběma rodiči. Tomuto fenoménu říkám částečná nebo plná nechtěnost. Ve starší generaci je mnoho lidí, kteří byli počati velmi mladými rodiči, kteří se pak kvůli dítěti museli vzít, mnohdy proti své vůli. Narychlo řešili bydlení a byla to pro ně nečekaná změna, na dítě se nenapojili. A v dnešní mladé generaci má zase mnoho lidí zážitky, že jejich rodiče na rodičovství ještě nebyli připraveni třeba kvůli touze po kariéře, kvůli problémům v partnerství, osobnostní nezralosti atd.
Všechny tyto zážitky vedou k tomu, že miminko v bříšku cítí pochybnosti o své existenci. A čím větší je odpojenost rodičů od něj, tím horší má miminko pocity. Připadá si nemilované a má dojem, že na světě nemá místo. To je obrovský problém pro jeho další život, protože tyto pocity cítí samozřejmě i po narození, má je v sobě otištěné. S mnoha klienty pak musíme opravdu dlouho pracovat na tom, aby tyto staré otisky pochybností o své existenci a pocity méněcennosti přiřadili na ono původní místo vzniku a následně si je v dlouhodobé terapii zpracovali.
Byla jsem kdysi v kontaktu s jednou porodní asistentkou z velké pražské porodnice, která dávala do přímé souvislosti problematické prenatální období s problematickým porodem. Říkala mi, že na jejich porodním oddělení dlouhodobě komunikuje se ženami po porodu a u maminek, které měly náročný komplikovaný porod, ve většině případů zjistí, že měly v prenatálním období potíže dítě přijmout nebo chybělo přijetí dítěte od jiného člena rodiny, dítě nebylo přijaté pohlavně, rodiče měli velké potíže ve vztahu atd.
Tato souvislost není dle mého ještě dostatečně prozkoumaná, ale zcela jistě se nabízí. Pokud miminko už v prenatálním období cítí napětí od matky, otce nebo dalších členů rodiny, může potom být ve větším stresu, a to se projeví v jeho menší touze se spontánně a lehce narodit na svět. Porod potom může být velmi komplikovaný, nemusí se spontánně rozeběhnout, a to celé může posléze vést ke kaskádě dalších problémů.
Porod a jeho vliv na náš život
Samotný průběh našeho porodu je další důležitý faktor, který může zásadně ovlivnit náš život. V ideálním případě mají při porodu dítě i matka společný rytmus, který pomůže dítěti co nejlépe projít porodními cestami. A hned po porodu je extrémně důležitý okamžitý fyzický kontakt kůže na kůži s matkou, kterému říkáme bonding, aby se miminko mohlo uklidnit z prožitého napětí a pocítilo bezpečí, a aby se mohly na sebe dítě i matka napojit. Bonding by měl trvat zhruba dvě hodiny. A pak by měl ideálně nepřetržitý kontakt s matkou v co největší míře pokračovat, dítě by nemělo být na noc odkládáno někam na sesternu atd.
Bohužel málokdo zažil takto ideální průběh porodu. Někdy se porod zadrhne čistě ze zdravotních důvodů, což chápeme. Ale někdy je do porodu nadměrně zasahováno, třeba různými chemickými preparáty, i když to ani není nutné, a tam může vznikat kaskáda problémů. Rytmus matky a dítěte se naruší, dítě i matka se dostanou do stresu a vše může vyvrcholit velmi komplikovaným porodem, po kterém třeba následuje i velká separace dítěte od matky. Nebo porod ani není komplikovaný, ale zastaralé porodnické postupy neumožní kompletní bonding, dítě je bezdůvodně odnášeno od matky.
Mám zkušenost, že veškeré porodní zásahy mohou ovlivnit život člověka až do dospělosti, i když ta souvislost na první pohled nemusí být patrná. Člověk pak může mít různé nezdravé vzorce chování, strachy, závislosti, které nejsou přirozené a on ani neví, odkud pramení.
Separace po porodu
Nezdravá separace neboli oddělení miminka od matky (případně otce) po porodu má dle mého velké následky na jeho další vývoj. Starší klienti, kteří mne vyhledávají, zažili separaci úplně všichni, neboť v dřívějších dobách tyto psychologické poznatky nebyly vůbec respektovány a miminka byla okamžitě po porodu na několik hodin odnášena. Mladší klienti mnohdy zažili separaci menší, ale i zde se situace zlepšuje velmi pomalu. Je třeba si uvědomit, že čerstvě narozené miminko, které je odnesené od matky, zažívá velký stres a strach z opuštění a kromě pláče nemá žádný jiný způsob, jak to dát najevo. Tento strach v mnoha případech zůstane v nervovém systému uložený i poté, co se již miminko dostane s matkou do kontaktu.
Mám kupříkladu několik klientů, kteří zažili po porodu okamžitou separaci od matky, bonding neměli ani jednu minutu, byli odděleni více než osm hodin. Když jsme to podrobně rozebírali, všichni tito klienti mají v sobě hluboký strach z opuštění. Někteří z nich si díky tomu vytvořili posléze nadměrnou závislost na druhých a na vztazích, jiní si naopak vyvinuli vzorec, že nikoho nepotřebují a stali se z nich samotáři. Každopádně tento klíčový nedostatek blízkosti s matkou po porodu a zážitek opuštění v tomto citlivém momentu ovlivnil následně jejich chování. Může tam být samozřejmě více faktorů i z jejich pozdějšího života, třeba i další kvalita vztahu s matkou, ale separace po porodu může být jedním z nich.
Císařský řez
Císařský řez je zákrok, který je někdy nutný, jindy je nadužívaný. Vždy je ale císařský řez pro dítě šokem, neboť se nemůže narodit přirozeně, ve svém tempu a za použití své síly, ale někdo to za něj udělá. Jedna maminka, která rodila plánovaným císařem, mi popisovala, že když dítě vytáhli z jejího břicha, mělo neskutečně naštvaný výraz. Oni mu ukradli jeho přirozený impuls k proražení na svět porodními cestami, což je samozřejmě pro dítě frustrující. A to ještě po takovémto šoku z nečekaného vytažení ven je miminko někdy na několik hodin nebo i dní od matky úplně odděleno, což tento šok ještě prohloubí.
S jinou klientkou, která prodělala císařský řez, jsme dospěly k závěru, že má problém s použitím své síly a sebeprosazením. Protože při císařském řezu jí nebylo umožněno prorazit na svět svou silou, její prvotní sebeprosazení jako by jí bylo ukradeno. V dětství byla hodně pasivní dítě, kam ji posadili, tam ji našli. Teď v dospělosti má tento vzorec paralýzy a ochromení ještě občas také, ale spíše to nyní přehání do opačného extrému a svou mužskou sílu a razanci používá nadměrně. Na druhé působí příliš razantně až agresivně. Zkrátka těžko hledá rovnováhu v sebeprosazení.
Vyvolávaný porod
Dalším problematickým bodem je vyvolávaný porod, protože je při něm zasaženo do přirozeného rytmu porodu. Dítěti není umožněno, aby se narodilo, kdy chce ono, ale je tlačeno ven z matky jinou silou, mimo jeho časovou potřebu. Osobně to přirovnávám k určité formě psychického znásilnění. Někdy je to samozřejmě nutné ze zdravotních důvodů, ale někdy vyvolávaný porod probíhá bez výraznějšího důvodu, jen z titulu porodnické rutiny.
Mám kupříkladu jednu mladou klientku, která má silné úzkostné stavy. Nejvýrazněji se to projevuje, když jí někdo řekne, aby něco udělala směrem k vnějšímu světu a ona má pocit tlaku na rychlost. Třeba když jí matka řekne, aby šla rychle do města něco zařídit. V ten moment se klientka úplně zasekne, padne na ni obrovská úzkost a prostě nemůže nic udělat. Těmito stavy trpěla už odmala, jako dítě měla problém měnit prostředí, ráno měla problém opustit domov a nemohli jí z domu vytáhnout, večer měla problém se vrátit z pískoviště, za žádnou cenu nechtěla jít domů.
Když jsme to zkoumaly z pohledu hlubších příčin, narazily jsme na to, že tato klientka zažila vyvolávaný porod bez zdravotního důvodu. Její matka byla asi pět dní po přesném termínu porodu a nic se nedělo, dítě i matka byly v pořádku. Nicméně lékaři rozhodli, že je třeba porod vyvolat. Vyvolávací injekce pomohla jen částečně a porod nepostupoval, tak sestry zvolily metodu tlaku na břicho, tzv. Kristellerovu expresi, která by se vůbec neměla používat, protože je velmi nebezpečná. Matka byla v šoku a holčička se narodila celá modrá a vystresovaná, již od porodu se chovala extrémně úzkostně. Dospěly jsme spolu k tomu, že tento traumatický zážitek se jí potom zrcadlí od dětství až do dospělosti v odmítání jakéhokoliv tlaku na rychlost a tlaku na změnu prostředí. Vše to jí připomíná její traumatický přechod z dělohy do světa, kdy byla násilím donucena z dělohy vylézt. Je v ten moment úplně zparalyzovaná, jako byla zparalyzovaná z porodu.
Jak předejít traumatům z prenatálního období a z porodu
Někdy se stane, že se okolnosti v prenatálním období dítěte nebo při porodu neubírají ideálním směrem. Považuji ale za důležité pohlížet na malé miminko v bříšku a při porodu jako na velmi citlivou bytost, která má různé pocity, někdy i velmi nepříjemné a stresující. A tyto těžší pocity miminku můžou pomoci uvolnit po narození především jeho rodiče svojí nepřetržitou blízkostí, pocitem bezpečí a tím, že dítěti umožní vybrečet nebo jinak vybít toto napětí z nervového systému. Existují i terapeutické metody, jako je třeba kraniosakrální biodynamika nebo další, které s uvolněním prenatálního a porodního traumatu z nervového systému miminek cíleně pracují. Proto je dobré vědět, že i když se věci s miminkem nevyvíjí zcela ideálně, vždy existuje možnost na tom následně zapracovat tak, aby se miminko zbavilo co nejdříve prenatálního a porodního napětí, a mělo pak více pohodový život.
A pokud jste již dospělí a prenatální nebo porodní trauma v sobě máte také uložené, i v tom případě je možné pomocí dlouhodobé terapeutické práce pracovat na odkrytí a zpracování těchto starých traumatických vrstev. Je dobré nepodceňovat následky těchto traumat a uvědomit si, že vás mohly ovlivňovat celý váš dosavadní život, i když si to třeba vůbec nedáváte do souvislosti. Osobně jsem přesvědčená, že práce na těchto tématech má smysl, protože vede ke zlepšení života.
A to přece stojí za to.
Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.,
astropsycholožka a terapeutka
