Dnes: Popeleční středa

Na dnešní den připadá tzv. Popeleční středa (dies cinerum) – v římskokatolickém liturgickém kalendáři první den postní doby. Tímto dnem začíná čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi.

Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.
Popeleční středou začíná předvelikonoční postní období, příprava křesťanů na největší svátek v roce. Patřilo k tomu původně zdržení se pokrmů živočišného původu – nejen masa, ale i mléka, sýra i vajec. Místo sádla a másla se požívaly rostlinné oleje. Maso a vejce se v kuchyni v postní době začaly objevovat až po roce 1900. Bylo zvykem, že hospodyně vynesly na půdu nádobí, ve kterém se vařilo maso a sádlem maštěné pokrmy a použily jiné, které nebylo nikdy omastkem dotčeno, často nové. Místo kovových lžic a  plechového nádobí se použilo nádobí hliněné a lžíce a misky dřevěné. Předvelikonoční půst byl pro křesťana rovněž dobou odříkání se veřejných a hlučných besed, zábav a různých požitků jako kouření, pití alkoholických nápojů a sexuálních styků. V tom čase se také neuzavíraly sňatky.

Náboženský význam
V období raného křesťanství existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku  postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z kostela a před vchodem až do Velikonoc žádal křesťany o modlitbu. Instituce veřejného pokání se ještě před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb.
Papež Urban II. doporučil tento obyčej na Beneventské synodě 1091 pro celou církev. Mužům se popel sypal na hlavu, ženy kvůli povinnému závoji byly popelem znamenány na čele ve tvaru křížku. Zvláštní modlitba pro žehnání popela se objevila až v 11. století. Předpis, podle kterého má být použit popel ze svěcených ratolestí Květné neděle předchozího roku, pochází až z 12. století.
Popeleční středa je dnem přísného půstu a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Znamenání popelem, tzv. Popelec, doprovází udělovatel slovy: Čiňte pokání a věřte evangeliu nebo Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš. Katolický křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým – duchovním. Znamenání popelem se zachovalo až do současnosti = znamení kříže popelem na čelo uděluje v tento den při  bohoslužbě kněz věřícím.

(… s využitím knihy E. Večerkové Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Vyšehrad, 2015)