Dnes je… Květná neděle!

Velikonoce jsou už na dohled, přátelé…-:) Dnes máme neděli, která nese krásný název, a také hluboký symbolický význam…

Květná neděle (lat. Dominica Palmarum zvaná též Beránková, Palmová…) otevírá Velikonoce ve znamení zelené ratolesti. V kalendáři je poslední, šestá neděle postního období, zároveň prvním svátečním dnem Svatého nebo Velkého týdne, zvaného také Smrtelný nebo Pašijový, protože se v něm při bohoslužbách poprvé čtou či zpívají pašije, části evangelií líčící utrpení Ježíše Krista.
Probíhal ve znamení příprav na velikonoční svátky. K tomuto období se vztahují pověsti o otevírání pokladů, zvyk předení pašijových nití a hotovení pašijového pometla z březového proutí s vírou v jejich blahonosné účinky.
Katolický obřad svěcení ratolestí spojený s procesím kolem kostela má být upomínkou na slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma., kdy mu lidé na počest házeli k nohám palmové věnce. Prvotní církev přijala palmu ve významu symbolu, jako znamení života, naděje a vítězství. V lidové kultuře není symbolem, ale reálným projevem obnovení životodárné síly, která je přítomna v prutech samých a kontaktem se přenáší dál, regeneruje, ochraňuje a posvěcuje.
Kvetoucí jíva (Salix caprea) byla už ve středověku přijata ve střední Evropě jako náhrada za orientální palmu (na západě buxus) a tvoří základ svazku Květné neděle. Vedle jednoduchých kytic z jívových větví byly v některých krajích, zejména v jižních Čechách, na Horácku či ve Slezsku, vytvářeny umně spletené svazky rozmanité skladbou prutů i uspořádáním. K jívovým prutům s částečně rozvitými pupeny, kočičkám, se přidávaly další.  Většinou se používaly větve určitých dřevin, kterým lidová tradice připisovala zvláštní sílu a které podle toho působily blahodárně na růst obilí nebo jako ochrana před krupobitím a škůdci. Svazek, který se už nedal uchopit do ruky, se připevnil na vysokou hůl a doplnil papírovými i jinými ozdobami, kytice se svazovaly bílým vyšívaným šátkem, povijanem, nebo pastýřským bičem, jenž se měl poté osvědčit v ochraně dobytka.
Kytice byly posvěceny v kostele, svazek posvěcených rostlin se rozebíral zpravidla na konci pašijového týdne, na Velký pátek, a jednotlivé větve a křížky z nich udělané se nosily do pole. Ochranná síla živé narašené a posvěcené větve se rozšířila i na člověka, na dům, dobytek, pole i sad.

(E. Večerková, Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Vyšehrad, 2015)