Listujeme dubnovou Meduňkou: Zdravý mozek – pozor na lepek

V dubnovém čísle MEDUŇKY (stále je dostupné na obvyklých prodejních místech i na emedunka.cz) najdete také další íl seriálu MUdr. Elkeové o faktorech, olivňujících zdraví mozku. Jak se stavem mozku souvisí lepek?

Lepek je bílkovina nacházející se v obilninách pšenici, žitu, ječmenu a ovsu. Dává těstu pružnost a soudržnost. Patří do lidské stravy několik posledních tisíc let, od začátku zemědělství. Máme tak dojem, že obilí je základem stravy a jí se vlastně odjakživa. V posledních desetiletích se zvyšuje množství lidí, kterým obilniny s lepkem prokazatelně způsobují zdravotní potíže. Co se změnilo?
Obilniny, nejen ty s obsahem lepku, jsou problematické potraviny. Dalo by se říci, že jsou do značné míry škodlivé. Nejde jen o lepek, každá obilnina obsahuje nějakou problematickou látku ze skupiny lektinů. Lepek je jen jedním z lektinů. Postupně proberu všechny způsoby, jakým může lepek a obilí škodit zdraví těla i mozku, což se projeví i jako potíže neurologické a psychické. 

Jak je to s lepkem?
Začneme lepkem. Jako lepek se označuje směs dvou bílkovin: gliadinu a gluteninu. Gliadin je ta lepivá část, glutenin tvoří téměř polovinu bílkoviny obsažené v pšenici. Lepek se při výrobě průmyslově zpracovaných potravin deamiduje, což ho učiní rozpustným ve vodě a snadněji zpracovatelným. Při výrobě zpracovaných potravin se pak může nacpat i tam, kde nemá co dělat. Dříve byl deamidovaný lepek považovaný za nealergický, avšak není tomu tak. Způsobuje zejména neurologické problémy.
Lektiny jsou proteiny vázající sacharidy. Jsou špatně stravitelné (nemáme příslušné enzymy), vážou se na receptory buněk střevní sliznice, negativně ovlivňují propustnost střeva a v těle jsou dále biologicky aktivní, zejména aktivují zánětlivé procesy. Lektiny se dělí do dvou skupin: prolaminy a aglutininy (lepek je prolamin). Aglutininy se tak nazývají pro svou schopnost shlukovat (aglutinovat, lepit na sebe) červené krvinky. Lektiny se nacházejí ve VŠECH obilninách včetně bezlepkových i v pseudobilninách, jako je quinoa, v luštěninách a v rostlinách z čeledi lilkovitých. Rostliny produkují lektiny na svou obranu před plísněmi a škůdci, protože nechtějí být snědeny. Chrání zejména své potomstvo – semena. Geneticky modifikované obilniny (hlavně pšenice, kukuřice a sója) obsahují více aglutininů než divoké druhy.
V pšenici se nachází aglutinin z pšeničného klíčku, v literatuře se používá anglická zkratka WGA – wheat germ agglutinin. Nejvíc se ho nachází v celozrnné pšenici, protože obsahuje i otruby, a v naklíčené pšenici. Je tak účinný jako pesticid, že se gen pro jeho syntézu přidal pomocí genetické modifikace do kukuřice. WGA se v nervovém systému váže na myelinové pochvy nervů a narušuje obnovu a růst nervových buněk a nervů.
Další potíže nastávají při trávení lepku. Rozkládá se na menší bílkoviny – peptidy, které, když projdou propustným střevem (které má dnes prakticky každý), účinkují v mozku jako opiáty. Nazývají se gluteomorfin a prodynomorfin a společně se jim říká exorfiny, což znamená exogenní (z vnějšku pocházející) morfiny, protože mají na mozek účinek jako opiáty. Způsobují mozkovou mlhu, celkový útlum, ospalost, neschopnost jasně myslet, učit se a pamatovat si. Člověk pod jejich vlivem má problém se ráno probrat a vstát, cokoli plánovat, najít chuť do činnosti, radovat se. Je emočně a mentálně vypnutý, jako kdyby užíval chronicky opiáty nebo diazepam. Zažila jsem to na vlastním mozku a není to nic příjemného. Po úplném vynechání lepku ze stravy se během asi dvou týdnů moje mysl naprosto vyjasnila, vrátilo se myšlení, chuť do života i emoce. Kdybych tehdy s těmito symptomy navštívila konvenčního lékaře, odešla bych s diagnózou deprese a únavového syndromu a dostala bych antidepresiva. Jenže můj mozek nepotřeboval přidat antidepresiva, potřeboval se zbavit lepku. Chodit v takovém stavu na psychoterapii je naprostá ztráta času i peněz, přesto to mnoho lidí provozuje.  
Kromě mozkové mlhy, únavy a deprese, lepek a WGA způsobují neurologické problémy jako parézy (částečné ochrnutí), problémy s rovnováhou (glutenová ataxie), neuropatie, migrény, nebo přímo nervové autoimunitní nemoci, jako je roztroušená skleróza. Můžou být symptomy předráždění nervové soustavy: příliš silné reflexy, přecitlivělost na bolest, ostré zvuky a světlo. V podstatě jakékoli symptomy nedokonale fungujícího nervového systému jsou podezřelé z negativního působení lepku.
Jak je možné, že lidé celá tisíciletí bez problémů jedli obilniny s lepkem, a teď jim způsobují problémy? Není obecně známa skutečnost, že zavedení obilí do lidské stravy znamenalo z hlediska zdraví výraznou změnou k horšímu a bylo doprovázeno mnoha oběťmi. Bylo to nouzové řešení v reakci na změnu klimatu a úbytku lovné zvěře. Archeologické nálezy ukazují, že první zemědělci byli asi o 10 cm menší než lovci a sběrači, což znamenalo nedostatečnou výživu od dětství. Také se odhaduje, že došlo ke zkrácení průměrné délky života téměř o polovinu, protože umíralo mnohem víc dětí. Lidé začali mít zubní kazy a jiné nemoci. Zaplatili jsme obrovskou cenu za pokrok, schopnost zajistit zásoby jídla, dělbu práce a vznik civilizace. Nejvíce citliví vymřeli, my jsme potomci jedinců, kteří přežili zavedení obilí do stravy. Lidé se časem naučili obilniny zpracovávat tak, aby škodily co nejméně: vymílali otruby, důkladně je nechávali kvasit a potom tepelně zpracovali. Pečivo brali jen jako doplnění energie, kdykoli mohli, jedli maso a jinou hodnotnou potravu. Také měli v lepším stavu střeva, protože byli v těsnějším kontaktu se špínou, zvířaty a přírodou, nebrali léky a nebyli zatíženi toxiny.

Co se změnilo v posledních letech?

Odpověď na tuto otázku i celý článek si přečtete v dubnové Meduňce…