Vítám vás, milí čtenáři, u únorového čísla Meduňky,  které je, jako vždy, tematicky velmi pestré. Nový rok nás asi už moc nezaskočil nepříjemnými zprávami, protože předzvěsti přicházely pár měsíců před koncem roku starého. Ale není všem dnům špatných zpráv konec. Nechci strašit, vystrašení jsme až až. Chci tím jen říci, že nás celý život někdo něčím straší. Stále a stále. A ty dobré zprávy se nějak vytratily, alespoň v poslední době. Strach je nejsilnější emoce. Ve skutečnosti to je kladná emoce, která před člověka staví pomyslné hranice, v nichž žije spokojený život. Je to emoce, která zachraňuje. Vzpomínám si, jak jsme kdysi my děti na sebe z různých temných koutů bafaly, jak nás strašily špatné známky…

Milí čtenáři, milí přátelé,za celý kolektiv naší Meduňky vás vítám v novém roce 2022. Co nám všechno přinese, nevíme, ale jisté je, že naše zkouška ještě nekončí. Jak mi vždy tvrdil malíř a léčitel Vladimír Kafka, než se naše společnost obrodí, temné síly ještě zvednou hlavu. Když mi o tom před lety vyprávěl, neuměla jsem si pod tím nic představit, ale teď už mi vše připadá jasné.Konec světa, který se na energetické úrovni odehrál v roce 2012, je zkrátka tady a vše – včetně nás – prochází očistnou proměnou. Po období, kdy jsme v letech 2013 až 2020 mohli bilancovat a uzavírat staré účty, se nyní společenský a ekonomický rozklad…